Toulání jarní
Poslové jara.
Tak už je to tady. Nejen podle kalendáře, ale i podle počasí. Přišlo jaro. Zatím jen velmi pomalu a neochotně se příroda probouzí ze zimního spánku. První poslové jara o sobě dávají vědět. I když jen velmi pomalu a opatrně. Mnohdy se jen nesměle a osamoceně krčí mezi suchým listím, ustrašeně vykukují z pod hlíny a zvedají své zvědavé hlavičky, jakoby se chtěli podívat co že se tu od minule změnilo.
Venku je teď možné potkat několik druhů lidí, většinou na první pohled nijak nevybočujících svým chováním od běžného průměru. Ovšem zvláštní kategorií jsou lidé kteří si mimo svačiny berou na procházku větší či menší krabičku, většinou černé nebo stříbrné barvy a zpravidla vpředu mají nasazenou skleněnou čočku které se říká objektiv.
Ano. Jsou to fotografové. A tyto jinak normální lidi můžete najednou vidět, jak zničehonic změní směr chůze a vydají se kamsi mimo cestu (klidně i rozbředlou hlínou a oranicí), tam najednou začnou chodit dokolečka, různě otáčejí hlavu a dívají se někam k zemi. Pak najednou zakleknou nebo zalehnou na mokrou, špinavou zem a tam se začnou svíjet v podivných křečích. Vám to nedá přistoupíte blíž, zvědaví co se tomu člověku mohlo tak strašného stát…… A tam vidíte na zemi nějaký centimetrový kvítek jak si razí cestu ven z hlíny a nad ním ten svíjící se člověk je fotograf který se snaží vymyslet nejzajímavější záběr oné Sněženky nebo Bledulky. Tak tohle jsou právě ty poslové jara. A já samozřejmě mezi ně také patřím a tak si nemohu odpustit pár kýčovitých obrázků. Všem přeji příjemné a dlouho očekávané jaro.
