Drama u Bohdanečských rybníků
V podstatě jsme normální…
Přemýšlím, kdo z normálních lidí když se právě schyluje k dešti, bouřce a bůhví čemu všemu ještě si vezme do kapsy svačinu, deštník a přes rameno brašnu s tou kouzelnou černou krabičkou co spoustu lidí tak učarovala a vyrazí ven na procházku.
Jasně, když je modré nebe a svítí sluníčko, tak asi jen těžko můžu fotit temné nebe s mraky nacucanými vodou….to dá přeci rozum! Ale když každých deset minut prší a já tam pobíhám s deštníkem a přemýšlím jestli mám před vodou chránit sebe, nebo tu čerchmantskou krabičku a šlapu po kotníky v nějaké čvachtavé břečce, říkám si: „Mám já tohle vůbec za potřebí?!“ A světe div se mám. A ani vlastně nevím proč. Jestli proto abych se pak doma díval, na ty fotky o kterých si myslím, že se docela povedly? Vždyť podobných, technicky daleko lepších a dokonalejších fotografií dnes existuje celé hejno.
No tak vlastně ani nevím proč tu s tím deštníkem tak zmateně pobíhám. Možná je to ta chvíle kdy se z ničeho nic objeví …důvod pro život.
